Potřeba „zachraňovat lesy“ na Šumavě se objevuje pravidelně už od roku 1991, kdy byl založen Národní park Šumava. Jenže bezmála třicetiletá existence Národního parku prokázala, že právě lidské zachraňování, v podobě masivního kácení nebo naopak masivního sázení, je to poslední, co Šumava potřebuje.

Od května bijí nejen naši členové na poplach v souvislosti s přemnožením hraboše polního. Zpočátku lokální záležitost, která způsobovala vrásky pěstitelům na střední Moravě, se postupně rozšířila a dnes jsou problémy na více než třetině naší republiky. A nejde jen o záležitost Česka. Přemnožení tohoto polního škůdce hlásí i okolní státy. Jedním z argumentů, kterým se opět hází vina na zemědělce, je podcenění prevence. Ještě na podzim nic nenasvědčovalo, že by se mohl hraboš přemnožit.

Myši a hraboši začínají být obrovský problém i v našich sadech - jejich kalamitní výskyt je zřejmý na první pohled a škody jsou více než patrné. Bohužel to nejsou jen škody jednorázové jako na jednoletých plodinách, ale pokud tento problém nebudeme razantně řešit, škody na trvalých plodinách, které pěstujeme, budou nevratné a fatální.

Český svaz ochránců přírody vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že ministerstvo zemědělství povolilo uvedení nebezpečného pesticidu Stutox II na český trh a stanovilo naprosto nevyhovující podmínky pro jeho plošnou aplikaci. Zároveň upozorňuje zemědělce, že toto povolení k aplikaci pesticidu nestačí. Před každým použitím pesticidu je nutné splnit podmínky dané zákonem o ochraně přírody a krajiny tak, aby se eliminoval dopad tohoto jedu na ostatní živočichy. Vzhledem k nebezpečnosti Stutoxu pro veškeré obratlovce však je splnění těchto podmínek prakticky nemožné.

Lidstvo čelí globální krizi v podobě měnícího se klimatu. Četnost extrémních bouří, povodní a suchých období se výrazně zvyšuje. Adaptace na tyto změny je nutná. Člověk přírodu neporazí. Může s ní koexistovat v podobě minimalizace ztrát. S měnícím se klimatem se lidstva nejvíce dotýkají období sucha a nižší zásoby vody, která je pro společnost životně důležitá.

V prvním díle jsem čtenářům přiblížil potenciál středního lesa a přiblížil jeho přednosti. V druhém dílu bych chtěl nastínit, jak lze vypěstovat kvalitní a hodnotný střední les.

Když se řekne střední les, mnohým lesníkům se zježí všechny chlupy na těle. Většina z nich si totiž představí les složený z křivých a většinou zavlčených dubů nevalné hodnoty s nízko položenou korunou, ze kterých se nevypěstují dlouhé, silné a dobře zpeněžitelné válce, ale spíše jen dříví do kamen.

Zhruba před třemi měsíci jsem vyjádřil svůj názor na kritickou situaci v přírodě. Zveřejněný článek vyvolal u čtenářů docela zajímavou odezvu, na rozdíl od kompetentních institucí, kterým jsem jej také poslal. Neměl jsem v úmyslu se k tomuto tématu již vyjadřovat. Moje rozhodnutí změnily dva nesmyslné akty zemědělců a televizní vystoupení vysoce postaveného člena agrární komory.

Tropické počasí, které postihlo minulý měsíc Evropu, se bude podle meteorologů v příštích letech opakovat stále častěji. Musíme se připravit nato, že počet tropických nocí, kdy teplota v noci neklesne pod 20 stupňů Celsia, se zdvojnásobí. Nejúčinnějším nástrojem je kvalitní renovace budov, ve kterých trávíme 90 procent svého času.

Asociace ekologických organizací Zelený kruh vítá schválení Státní uhelné komise vládou ČR a přizvání Zeleného kruhu k účasti. Jsme zase blíže potřebné diskusi o termínu ukončení využívání nejšpinavějšího fosilního paliva v Česku. Složení komise však protežuje zástupce zájmů uhelného byznysu.