Proměnit školní areál na zázemí vhodné pro venkovní výuku a posílit vztah dětí k přírodě umožní školám, školkám a dalším organizacím nově vyhlášená dotační výzva Ministerstva životního prostředí. Ministr Richard Brabec uvolnil ze Státního fondu životního prostředí ČR celkem 250 milionů korun na úpravu venkovních areálů a školních pozemků na zahrady v přírodním stylu. Vzdělávací instituce mají dostatek času na přípravu, příjem žádostí startuje 3. února 2020. Nově budou také všichni žadatelé v rámci schválených projektů sázet stromy #sazimebudoucnost.

V městských sadech lze nalézt nejen odpočinek v zeleni, rozmanité a často chráněné živočichy, ale i dobré a zdravé ovoce. To budou moci návštěvníci ochutnat a lecčemu se o něm přiučit během čtyřdenního Jablkobraní ve dvou z pražských sadů. Informuje o tom Kateřina Kubánková z iniciativy Na ovoce.

Když jste byli ještě malí, tak jste nejspíš běhali s ostatními dětmi po hřišti nebo lezli po stromech. Časy se ale mění, a to, co bývalo považováno za běžnou součást dne, je pro dnešní děti nepředstavitelné. Možná i vaše děti zažívají každodenní nut(d)nou rutinu. Ráno přesun autem do školy nebo do školky, kde tráví několik hodin, aniž by se dostaly ven. Poté spěchají na kroužky a po napsání úkolů shlédnou něco v televizi nebo brouzdají po internetu, a jde se spát. Již od mala je jejich čas organizovaný, a od dospělých se tímto režimem moc neliší. Děti ale ke správnému vývoji pohyb a přírodu potřebují. Proč je tak důležité udělat si prostor pro kontakt s přírodou? A v čem dětem pobyt v přírodě prospívá?

Kontroloři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) provedli v dubnu až červenu 2019 kontrolní akci zaměřenou na prodej boraxu běžnému spotřebiteli. Látka je často využívána dětmi pro výrobu slizů, může však poškodit reprodukční schopnost.

Jestli je v České republice místo, kam určitě nejít na houby, pak je to Příbramsko. Ne že by tam nerostly, naopak, ale houby v okolí tamější Kovohuti obsahují tak vysoké množství olova, kadmia, stříbra a zinku, že by je nikdo neměl jíst. Z místních hub nejvíce olova obsahují oblíbené hřiby.

Když na Instagramu zalovíte pod heslem #superfood, vyskočí na vás přes 3,6 milionů obrázků. Na stejný dotaz vám vyhledávač Google nabídne odkazy na 226 milionů příspěvků. Ano, superpotraviny jsou ve společnosti velké téma. A taky docela velký problém, jak na Sustainability Ninja píše Daniel Anthes, který se snaží propojit témata udržitelnosti a budoucnosti lidstva.

Když se člověk nebo zvíře včas neodebere do stínu a dostatečně nepije, zjistí hodně brzo, že mu není dobře. Schopnost termoregulace má totiž své meze. Volně žijící zvíře, či pes a kočka na stinné zahradě, ti mají šanci se úpalu a úžehu vyhnout. Ovšem za chovaná zvířata, domácí i hospodářská, zodpovídá člověk. Co tedy radí veterinární lékaři?

Jen si to představte. Stojíte takhle ráno na své zahradě, nasáváte vůni rozkvetlých květů stromů krajových odrůd, radostně se podivujete bzukotu poletujících hmyzáků nad nekosenou loučkou a permakulturním záhonkem, přímo cítíte teplo rozkladu bioodpadu v kompostéru. To si jednou krásně zahnojíte! Prostě taková rurální idylka spokojeného hospodáře, ze které vás ale vyruší hukot a vrčení traktoru s rozprašovačem.

Pravá růžová himálajská sůl pochází z podhůří Himálaje v Pákistánu. Nenachází se na úbočích pohoří a křišťálově průzračných horských jezírek, ale těží se pod zemí. Není o nic zdravější, než jiná sůl. Jen je v průměru dvacetkrát dražší a zatížena je výraznou ekologickou stopou. Hovoří o tom BussinesInsider.

Argentina, Brazílie, Kambodža, Indie, Nigérie, ale i Japonsko, Kanada nebo několik států Evropské unie včetně České republiky – tam všude byly ve spotřebním zboží vyrobeném z recyklovaných plastů odhaleny vysoce toxické látky, včetně bromovaných dioxinů a bromovaných zpomalovačů hoření. Obsah dioxinů naměřený v dětských hračkách a kadeřnických potřebách je srovnatelný s jejich úrovní v nebezpečných odpadech, včetně například popela ze spaloven odpadu. Informuje o tom spolek Arnika.