Adventní věnce jsou neodmyslitelnou součástí vánoční tradice. V posledních letech se na ně běžně používají smrkové větvičky, které jsou na trhu snadno dostupné. Často tak ale dochází k situaci, kdy poslední adventní neděli zapalujeme svíčku na opadané dekoraci, která slavnostní náladu příliš nepřináší. Pokud máte možnost, doporučuji držet se postupu našich předků a použít větvičky jedlové. Ty sice také časem seschnou, ale zůstávají na větvičkách a neopadají. Samozřejmě jsou po několika týdnech stejně hořlavé jako ostatní rostlinný materiál, dbejte tedy při zapalování svící zvýšené opatrnosti.

V Austrálii hořelo vždycky a hořet tu bude. Ničivost nedávných požárů není jen záležitostí klimatických změn, ale spíše důsledkem ztráty kontaktu obyvatel s realitou místní krajiny. Zásadní roli při ochraně jejich majetku před plameny přitom může sehrát to, jakým způsobem je udržováno a co roste v blízkém okolí každého domu. Píše o tom ABCnet.au.

Zahradničení je lékem na psychické neduhy pandemií unavené společnosti, oddechem, meditací, malým splynutím s přírodou i příjemně únavnou fyzickou činností. Navíc přináší užitečné zkušenosti, radosti a úrodu k tomu. Úplně pozitivní bilance zahradníků a zahrádek ale také není. Píše o tom Independent.

Produkce potravin v současném zemědělství je jednou z nejvýraznějších činností, jakými lidstvo ovlivňuje přírodní cykly fosforu a dusíku na planetě. Dostupnost těchto dvou prvků limituje, kolik a kde se podaří vypěstovat, a proto je do půdy zanášíme uměle, formou hnojiv. Není to čistý ani laciný proces a určitě by to šlo jednodušeji. Svou zásobu hnojiv si totiž nosíme s sebou. O jejím zužitkováním píše Conversation.

V Zoologické zahradě a botanického parku v Ostravě je rozmístěno celkem 300 ptačích budek nejrůznějších typů. Podle Šárky Novákové, tiskové mluvčí zoo, je každý rok zhruba 250 z nich obsazeno.

S velkou dávkou nepochopení a rozčarování sledujeme celospolečenskou debatu nad distanční výukou v základních i středních školách. Celé to působí dojmem, že zásadní je vybrat správné on-line prostředí, mít všichni všude připojení, každé dítě jeden počítač, webkameru a sluchátka. Že když učitel umí ve správné chvíli vypnout mikrofony, přes internet i hodnotit, tak má vlastně vyhráno. Ale tohle přece není na distanční výuce to zásadní. Copak pedagogické fakulty učí, jak správně držet křídu, jak rozsvítit ve třídě a když tohle učitel umí, tak umí učit? Samozřejmě ne. S tipy přichází iniciativa Učíme se venku.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy před několika dny vydalo Metodické doporučení pro vzdělávání distančním způsobem. Z něho vyplývá doporučení učit se také venku, což je podle propagátorů tohoto způsobu výuky prospěšnější pro děti i pedagogy. Informuje o tom vzdělávací centrum TEREZA.

Jak se dopátrám, kde leží moje půda a jak se na ní hospodaří? Na to odpoví nový Rádce pro vlastníky půdy, kterého spustila Nadace Partnerství. Přehledně a srozumitelně v něm provádí drobné vlastníky krok za krokem různými situacemi, které musí řešit. Lidé se tak dozví, jak vyhledat pozemky v katastru nemovitostí, zjistit kvalitu půdy nebo na co si dát pozor při uzavírání smlouvy se zemědělcem, který bude na jejich půdě hospodařit. Úskalím péče o půdu provede web www.propudu.cz. Informuje o tom Nadace Partnerství.

Vnitrobloky jsou ve městě jedno z míst, kde se dá snadno něco udělat pro zlepšení městského klima i sousedských vztahů. Jenže vnitrobloky (i lidské vztahy) bývají často zanedbané. Pět videí, která zveřejnil spolek Bieno, může lidem přinést inspiraci i navézt ke konkrétním řešení.

Počítání uhlíkové stopy je jako sport, který vám i planetě Zemi může prospět, ale také přivodit újmu. Třeba na duševním zdraví. Záleží totiž na tom, jak poctivě chcete své osobní emise počítat a co všechno při tom vezmete do úvahy. Spotřebitelská dilemata environmentálně uvědomělého jedince dobře demonstruje článek ABC.net.