Jednou z nejviditelnějších činností, se kterými se v posledních letech v české krajině setkáváme, je sázení stromů a znovyvysazování lesů. Do akcí na jejich podporu se zapojili nejen dobrovolníci, ale i obce a nejrůznější organizace. Díky nim se objevují stromořadí na místech, kde bývala v minulosti, obnovují se remízky a meze. Tento trend se objevil nejen v České republice, můžeme ho sledovat po celém světě.

Nejčastěji pozorovaným druhem zimních zahrad se stala sýkora koňadra. Těsně za ní skončil kos černý a s odstupem pak sýkora modřinka. Tato trojice byla nejčastěji pozorována i v roce 2004. Ovšem, tehdy byl nejčastějším druhem zahrad kos černý a koňadra byla druhá. Informuje o tom Český svaz ochránců přírody, který právě zveřejnil první výsledky 17. ročníku zimního pozorování ptáků na zahradách v programu Živá zahrada.

Tento pátek, sobotu a neděli probíhá každoroční sčítání ptáků. Česká společnost ornitologická pořádá od roku 2019 výzkum pod názvem Ptačí hodinka, v němž chce zjistit více informací o chování ptáků v zimě. Aby získala co nejvíce dat, zapojuje do sčítání veřejnost. V loňském roce se sčítání zúčastnilo více než 21 000 lidí.

Vánoční stromky v květináči, které můžete po Vánocích zasadit, dnes nabízí řada zahradnictví. Stačí se zeptat vašeho oblíbeného internetového vyhledávače. V Praze, Brně a Jablonci nad Nisou ale nabízejí lesy a ochránci přírody něco navíc. Pokud si u nich koupíte vánoční jedličku, budete ji moct vysadit do městských lesů. Nabídku vánočních stromků zpestřují i půjčovny. Ty vám stromek přivezou až domů a po Vánocích si ho opět odvezou.

Adventní věnce jsou neodmyslitelnou součástí vánoční tradice. V posledních letech se na ně běžně používají smrkové větvičky, které jsou na trhu snadno dostupné. Často tak ale dochází k situaci, kdy poslední adventní neděli zapalujeme svíčku na opadané dekoraci, která slavnostní náladu příliš nepřináší. Pokud máte možnost, doporučuji držet se postupu našich předků a použít větvičky jedlové. Ty sice také časem seschnou, ale zůstávají na větvičkách a neopadají. Samozřejmě jsou po několika týdnech stejně hořlavé jako ostatní rostlinný materiál, dbejte tedy při zapalování svící zvýšené opatrnosti.

V Austrálii hořelo vždycky a hořet tu bude. Ničivost nedávných požárů není jen záležitostí klimatických změn, ale spíše důsledkem ztráty kontaktu obyvatel s realitou místní krajiny. Zásadní roli při ochraně jejich majetku před plameny přitom může sehrát to, jakým způsobem je udržováno a co roste v blízkém okolí každého domu. Píše o tom ABCnet.au.

Zahradničení je lékem na psychické neduhy pandemií unavené společnosti, oddechem, meditací, malým splynutím s přírodou i příjemně únavnou fyzickou činností. Navíc přináší užitečné zkušenosti, radosti a úrodu k tomu. Úplně pozitivní bilance zahradníků a zahrádek ale také není. Píše o tom Independent.

Produkce potravin v současném zemědělství je jednou z nejvýraznějších činností, jakými lidstvo ovlivňuje přírodní cykly fosforu a dusíku na planetě. Dostupnost těchto dvou prvků limituje, kolik a kde se podaří vypěstovat, a proto je do půdy zanášíme uměle, formou hnojiv. Není to čistý ani laciný proces a určitě by to šlo jednodušeji. Svou zásobu hnojiv si totiž nosíme s sebou. O jejím zužitkováním píše Conversation.

V Zoologické zahradě a botanického parku v Ostravě je rozmístěno celkem 300 ptačích budek nejrůznějších typů. Podle Šárky Novákové, tiskové mluvčí zoo, je každý rok zhruba 250 z nich obsazeno.

S velkou dávkou nepochopení a rozčarování sledujeme celospolečenskou debatu nad distanční výukou v základních i středních školách. Celé to působí dojmem, že zásadní je vybrat správné on-line prostředí, mít všichni všude připojení, každé dítě jeden počítač, webkameru a sluchátka. Že když učitel umí ve správné chvíli vypnout mikrofony, přes internet i hodnotit, tak má vlastně vyhráno. Ale tohle přece není na distanční výuce to zásadní. Copak pedagogické fakulty učí, jak správně držet křídu, jak rozsvítit ve třídě a když tohle učitel umí, tak umí učit? Samozřejmě ne. S tipy přichází iniciativa Učíme se venku.