Některé školy organizují ekosoutěže ve sběru víček od PET lahví, objevují se i charitativní sbírky víček. Na první pohled se sbírání víček od PET lahví může jevit jako bohulibá činnost, v posledku je to z environmentálního i ekonomického hlediska nesmysl, říká Petr Ledvina z brněnské ekoporadny Veronica. Ministerstvo životního prostředí tyto sbírky naopak hodnotí pozitivně.

Madeleine Somervilleová je Kanaďanka, blogerka a autorka knihy „Méně je všechno, co potřebujete“. Madeleine Somervilleová je také žena, která na mytí svých vlasů nepoužívá šampon. Už víc jak pět let. Prostě se jednou rozhodla, že ho přestane kupovat – jako další krok své dobrovolné skromnosti a ohledu k přírodě.

Před letošní sezónou spustila skupina mladých nadšenců webové stránky na-ovoce. Lidé na nich mohou sdílet informace o veřejně přístupných stromech a keřích, jejichž plody je možné volně sbírat. Milovníci čerstvého ovoce si na označená místa mohou dojít nasbírat ovoce a ořechy pro svoji potřebu. Autoři stránek chtějí svojí aktivitou nejen oživit často opuštěná a zapomenutá místa, ale i znovu připomenout hodnotu, kterou rostliny a kulturní krajina pro člověka mají.

Chtěli mít přístup k čerstvé zelenině od českých farmářů. Chtěli znát toho, kdo jimi zakoupené potraviny vypěstoval. Nebo chtěli na vlastní kůži poznat, jaké to vlastně je být zemědělcem odkázaným na vrtochy počasí. A tak se stali „KáPéZetkou“, neboli komunitou podporující zemědělství (KPZ). Navázat přímou spolupráci mezi farmářem a skupinou jeho zákazníků může každý, důležité jsou hlavně organizační schopnosti.

Neutuchající poptávka po mořských plodech žene další a další rybářské lodě lovit další a další ryby. Jak tvrdí Jan Freidinger, který v organizaci Greenpeace vede oceánskou kampaň, 90 procent světových oceánů je přelovena a řada druhů ryb je na kraji vyhubení. Co s tím můžeme dělat my, spotřebitelé? Pečlivě si vybírat druh ryby i to, jak a v jakých vodách byly chycené. Od zítřka to bude snadné díky povinnému značení. A kdo chce mít ohledně světových oceánů úplný klid v duši, ať kupuje českého kapra.

Nekoušou, nepřenášejí choroby, vlastně jsou úplně neškodné. Jediné, proč jsem jim vyhlásil válku, je, že můžu vzteky vyletět z kůže, kdykoliv mi ty malé bestie lítají kolem obličeje, případně vlétávají do nosu. Ano, ty bestie jsou octomilky.

Nejenže jsou krásné a voní, dokonce se dají i jíst. Řeč je o jedlých květech – skoro zapomenuté součásti našeho jídelníčku. Běžnou součástí pokrmů byly především ve starověku a středověku, kdy doplňovaly a zdobily nejednu šlechtickou tabuli. Z české kuchyně se od té doby skoro ztratily. To je škoda a nastal čas to změnit. Takže šup se sedmikráskou do vývaru a s levandulí na dezert.

Tuňák je tuze dobrá ryba. Dá se lovit různými způsoby. Podle chuti se to poznat nedá. Přesto na tom záleží. Jednak některé druhy tuňáků jsou kriticky ohrožené, jednak některé způsoby rybolovu decimují i jiné ryby a mořské savce. Jakou konzervu s tuňákem tedy kupovat? Podle Greenpeace je nejlepší volbou tuňák od Marks and Spencer.

Na čerstvou zeleninu nebo ovoce z českých a moravských zahrad, polí a sadů si ještě nějaký čas počkáme. Přesto můžeme mít čerstvé potraviny z naší přírody už teď na jaře. Březen nebo duben je totiž ideální na sběr mladých jedlých rostlin. Tady je sedm nejběžnějších rostlin a sedm návodů, co s nimi v kuchyni dělat.

Dámy, menstruační kalíšek: možná už ho doma máte, nebo právě brouzdáte po e-shopech a už jen vybíráte ten správný odstín. Klidně. Rozhodně souhlasím s tím, že se to vyplatí, nevznikají hromady odpadů a je to pro vás i pohodlné. Ale jedno mějte na paměti: nesahejte nám na naše kastroly!