Dieta se nemusí držet jen kvůli štíhlé linii, člověk se pro ni může rozhodnout i kvůli palmovému oleji, indonéským pralesům a orangutanům. Vyřadit nebo alespoň omezit palmový olej ve své spotřebě znamená dobrovolně vzdát se nejedné své oblíbené sladké i slané pochoutky a pečlivě zkoumat složení každého jednotlivého výrobku v obchodě.

Nezapomeňte včas přezout! Nejde o výzvu pro motoristy, ale o jedno z hesel celoevropské kampaně „Change your Shoes“, která se rozběhla na začátku tohoto roku a spolu s tradičními vánočními nákupy jde nyní do svého finiše. Cílem tohoto hnutí je snaha o zvýšení povědomí: o neetických podmínkách ve fabrikách zemí třetího světa, kde se boty vyrábí, stejně jako o katastrofálních ekologických problémech, které často za značkovými a slušivými botkami stojí.

Program takzvané kotlíkové dotace má za cíl především snížení emisí. Dotace se týká jen kotlů s nejvyšší účinností a nízkými emisemi – nový kotel může mít o řád nebo o dva méně emisí, než starý. Sousedé to jistě ocení. Pro uživatele je ale důležitý také komfort a nižší spotřeba paliva.

Některé školy organizují ekosoutěže ve sběru víček od PET lahví, objevují se i charitativní sbírky víček. Na první pohled se sbírání víček od PET lahví může jevit jako bohulibá činnost, v posledku je to z environmentálního i ekonomického hlediska nesmysl, říká Petr Ledvina z brněnské ekoporadny Veronica. Ministerstvo životního prostředí tyto sbírky naopak hodnotí pozitivně.

Madeleine Somervilleová je Kanaďanka, blogerka a autorka knihy „Méně je všechno, co potřebujete“. Madeleine Somervilleová je také žena, která na mytí svých vlasů nepoužívá šampon. Už víc jak pět let. Prostě se jednou rozhodla, že ho přestane kupovat – jako další krok své dobrovolné skromnosti a ohledu k přírodě.

Před letošní sezónou spustila skupina mladých nadšenců webové stránky na-ovoce. Lidé na nich mohou sdílet informace o veřejně přístupných stromech a keřích, jejichž plody je možné volně sbírat. Milovníci čerstvého ovoce si na označená místa mohou dojít nasbírat ovoce a ořechy pro svoji potřebu. Autoři stránek chtějí svojí aktivitou nejen oživit často opuštěná a zapomenutá místa, ale i znovu připomenout hodnotu, kterou rostliny a kulturní krajina pro člověka mají.

Chtěli mít přístup k čerstvé zelenině od českých farmářů. Chtěli znát toho, kdo jimi zakoupené potraviny vypěstoval. Nebo chtěli na vlastní kůži poznat, jaké to vlastně je být zemědělcem odkázaným na vrtochy počasí. A tak se stali „KáPéZetkou“, neboli komunitou podporující zemědělství (KPZ). Navázat přímou spolupráci mezi farmářem a skupinou jeho zákazníků může každý, důležité jsou hlavně organizační schopnosti.

Neutuchající poptávka po mořských plodech žene další a další rybářské lodě lovit další a další ryby. Jak tvrdí Jan Freidinger, který v organizaci Greenpeace vede oceánskou kampaň, 90 procent světových oceánů je přelovena a řada druhů ryb je na kraji vyhubení. Co s tím můžeme dělat my, spotřebitelé? Pečlivě si vybírat druh ryby i to, jak a v jakých vodách byly chycené. Od zítřka to bude snadné díky povinnému značení. A kdo chce mít ohledně světových oceánů úplný klid v duši, ať kupuje českého kapra.

Nekoušou, nepřenášejí choroby, vlastně jsou úplně neškodné. Jediné, proč jsem jim vyhlásil válku, je, že můžu vzteky vyletět z kůže, kdykoliv mi ty malé bestie lítají kolem obličeje, případně vlétávají do nosu. Ano, ty bestie jsou octomilky.

Nejenže jsou krásné a voní, dokonce se dají i jíst. Řeč je o jedlých květech – skoro zapomenuté součásti našeho jídelníčku. Běžnou součástí pokrmů byly především ve starověku a středověku, kdy doplňovaly a zdobily nejednu šlechtickou tabuli. Z české kuchyně se od té doby skoro ztratily. To je škoda a nastal čas to změnit. Takže šup se sedmikráskou do vývaru a s levandulí na dezert.