3. ledna 2020 vyšel na stránkách Ekolist.cz článek „Rybářské svazy selhávají v ochraně původních druhů ryb“. Jeho autor Jan Knap, předseda spolku Zachraňme lipana a pstruha potočního, z.s. (a člen Českého rybářského svazu, z. s.) v něm nabízí čtenářům řadu tezí, jež je možné shrnout do jedné myšlenky: rybářské svazy v posledních letech rezignovaly na snahu o udržení původních (respektive reofilních) druhů ryb.

Toto jsou jedny z nejdůležitějších otázek dneška: Kolik nás bude náprava environmentu (tj. nejen CO2) stát? Jaká řešení s ohledem na "účinek za peníze" zvolit?

Česká republika patří k zemím, kde dosud vládne neuvěřitelná byrokracie a ve světovém měřítku k nejtragičtějším patří stavební řízení. Přestože digitalizace nabízí nástroje na zkrocení byrokracie, developeři využili svoji příležitost u stavebního zákona. Zvonečník odmítá návrh nového stavebního zákona od ministryně Kláry Dostálové. (Pozn. red. Tento text vyjadřuje stanovistko spolku Zvonečník.)

Vláda schválila novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která má omezit invazní nepůvodní druhy podle předpisů Evropské unie. Novela bohužel nesplnila má očekávání a obsahuje několik problematických bodů, jako je například neexistence Národního seznamu invazních druhů, nekontrolované vysazování nepůvodních druhů ryb, které mohou ohrozit naše domácí druhy, a možnost výsadeb monokultur invazní douglasky tisolisté. K tzv. invazní novele je také nesmyslně přilepena změna režimu kácení dřevin podél vodovodů a kanalizací, která výrazně oslabí ochranu dřevin ve městech a obcích. Na území České republiky se eviduje přes dva tisíce nepůvodních druhů, podíl invazních se pohybuje okolo 15 procent.

Po čtrnácti letech a proinvestovaných 625 milionech korun skončilo hodnocení vlivu plánovaného jezu u Děčína na životní prostředí s tím, že se tento plavební stupeň nepostaví. Stát tak skrze Ředitelství vodních cest ČR utratil obrovskou částku na projekt, u kterého bylo od počátku nabíledni, že nemá šanci na realizaci kvůli zásadním negativním dopadům na životní prostředí. „Buďme za to rádi," dodává Petr Štěpánek, předseda Strany zelených, „neboť odhadovaná cena vybudování plavebního stupně v Děčíně byla odhadována na 5 miliard korun a zesplavnění do Pardubic by mělo stál další 4 miliardy. Taková investice by se přitom státu nikdy nevrátila. Ušetřené peníze by měly být investovány do rozvoje osobní i nákladní železniční dopravy a do nápravných opatření v krajině."

Na Silvestra jsem z útesu nad setmělým mořem sledoval „lampióny štěstí“, které vánek zanášel nad pevninu, ke kéralským vesnicím a polím. Snad se nic nestane, říkal jsem si.

Pořád častěji zjišťuji, že bojujeme proti větrným mlýnům. Předkládáme fakta a vrací se nám různé smyšleniny. Je smutné, že nesmysly o změně klimatu šíří i politici mající velký mediální prostor nebo dokonce špičkoví experti v různých oborech, kteří si myslí, že mají dostatek znalostí i v klimatologii. Níže uvedené perly mají potom neskutečný počet „lajků“ a „sdílení“, zatímco fakta zůstávají nepovšimnuta.

Zatímco obnovitelné zdroje prokazují každým rokem skokový nárůst své efektivity, budování tradičních jaderných zdrojů se překonává v délce průtahů a nárůstech rozpočtovaných nákladů.

O Vánocích 2019 proběhlo další soutěžní kolo Živé zahrady. Toto dlouhodobé pozorování divokých zvířat na zahradách odhalilo, že kromě kosa černého mizí ze zahrad další dříve běžný obyvatel - zvonek zelený. Počet zahrad, na kterých byl zvonek pozorován, se snížil od roku 2011 o cca 40 %.

S ekologií je to jako s hubnutím. Nepomůže začít počítat kalorie nebo nachozené kroky či snad utrhovat si od úst. Musíte úplně změnit svůj životní styl, abyste svůj život neučinili nesnesitelným sebetrýzněním a sebebuzerací. Musíte přijmout za své jiné pohybové i stravovací návyky, jinak se utýráte věčným evidováním každého pozřeného sousta nebo úvahami o tom, kolik kilometrů na kole vám ospravedlní obědovou přežíračku v trendy restauraci. Nic. Žádná. Prostě se nepřežíráte. Novou ctností není nekonečná poživačnost, ale až asketická střídmost.