Zcela zásadní momentem nové odpadové legislativy, která podpoří recyklaci a přechod Česka směrem k cirkulární ekonomice, je zákaz skládkování. Bohužel, navrhovaná legislativa tento zákaz posouvá z roku 2024 až k roku 2030, dokonce se hovoří i už o roku 2035, což je důsledek skládkařské lobby.

Svaz průmyslu podporuje přechod na oběhové hospodářství. Pokud myslíme vážně odklon od skládkování a transformaci k oběhovému hospodářství, musíme pro to vytvořit podmínky. Důležitý je například správně nastavený poplatek za skládkování, aby se jakékoli jiné využití odpadu ekonomicky vyplatilo.

Až překvapivě často se mi stává, že při lovu ryb z vody vylovím textilní kosmetický ubrousek. Není snad vycházky, aby se mi to u nás na Otavě nestalo. Zvláště při přívlači. To jich z vody vytáhnu za jedno odpoledne i několik.

Naše vláda ve své neomylnosti tvrdí, že je to nutné. Ono to tak opravdu vypadá. Den, kdy na dálnici, té či oné, nedojde k nehodě, či hromadné nehodě s účastí jednoho či více kamionů a osobních aut je opravdu výjimkou, která potvrzuje pravidlo. První místo v této disciplině má bezkonkurenčně dálnice D1, ale ani ostatní nejsou o mnoho pozadu. Proto je podle mínění vlády, ministerstev, ŘSD a dalších nutno stavět, stavět a stavět další dálnice, které mají situaci vylepšit. Opravdu to tak bude?

Dnes jeden příběh se smutným koncem.

Vážený pane ministře,

Českou krajinou otřásla letos v létě vlna legálního trávení zvířat jedem Stutox II, jehož aplikace byla schválena Ministerstvem zemědělství v čele s panem ministrem Tomanem. Než se do problému vložili čeští ornitologové s dalšími neziskovými organizacemi, došlo k otrávení mnoha zajíců a bažantů, včetně dalších dokonce ohrožených druhů zvířat, jako byli například čápi na Opavsku. Na popud veřejnosti a organizací zabývajících se ochranou přírody se do celé kauzy zapojilo též Ministerstvo životního prostředí, a nakonec se podařilo plošnou aplikaci jedu Stutox II zastavit, a tento rodenticid tak může být nyní legálně aplikován pouze přímo do hraboších nor. Jaká je však realita v terénu?

Zpráva na Ekolistu o rozkvetlé louce v sousedství frekventované silnice kdesi ve Velké Británii mě přiměla sednout ke klávesnici. Na první pohled sympatický počin, kdy známá neziskovka se nabídla, že vysadí květnaté pásy kolem cest a nahradí tak nízko střižené trávníky, má jedno velké ale. Vzhledem k očekávané přítomnosti opylovačů byly vysazeny sice ve „správný čas“, ale na tom nejméně vhodném místě.

Senát schválil novelu stavebního a vodního zákona, která má výrazně zjednodušit budování „malých vodních děl, sloužících k zadržování vody v krajině.“ A spousty lidí, i z „ochranářské branže“ tleská. Kdo by nevítal zadržování vody v krajině, vždyť po tom přeci všichni voláme? A proč to maximálně nezjednodušit, když jde o tak bohulibou činnost. Jenže cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly; a tady lze mít ve výsledku pochybnosti i o těch dobrých úmyslech.