K nesčetným úvahám o tom, co přinese nový rok, snad můžeme připojit ještě jednu, týkající se německého trhu s elektřinou. Rozhodnutí, které by letos mohlo padnout, není přitom zajímavé jen pro obchodníky s elektřinou a její výrobce. Záležitost se nepřímo dotýká i obecné spolupráce na našem kontinentu.

Známe to všichni, každý den a skoro i každý náš krok máme ošetřen směrnicemi, nařízeními, zákony, pokyny, řády a pravidly. Ale to, že když v české zimě konečně mrzne a padá sníh, tak nemohou děti z mateřské školy ven déle než na jednu hodinu, to mě opravdu dostalo. Zamyslel jsem se nad tím a ze zoufalství napsal tento kraťounký text.

Dosud známé podrobnosti návrhu nových tarifů elektřiny z dílny Energetického regulačního úřadu (ERÚ) právem vyděsí domácnosti s malým počtem členů, jako jsou matky samoživitelky, penzisté, studenti, mladé páry, vdovci a vdovy v důchodovém věku. Ale také všechny domácnosti s nízkou spotřebou, chalupáře a všechny, kteří záměrně snižují spotřebu. Elektřina pravděpodobně výrazně zdraží i pro malé a střední podnikatele, ale i instituce typu škol. Přitom možnost bránit se zdražení bude mít jen zlomek domácností, jakkoliv ERÚ bude tvrdit opak. Na levnější elektřinu se naopak mohou těšit domácnosti s nadprůměrnou spotřebou a velké průmyslové podniky.

V pondělí 18. 1. 2016 odpoledne mezi děti sáňkující na kopečku pod bytovkami v ulici Pod Záhorskem skočila vyděšená dospělá srna, kterou podle svědků na místě hnal rozzuřený staford s obojkem. Odkud zvíře běželo a pes ho hnal, nikdo neví, pes měl sice obojek a evidentně někomu patřil, ale majitel na místě nebyl a ke psovi se nikdo na lokalitě nehlásil. Dole v křoví přímo před zraky dětí se dezorientovaná srna na vteřinu zastavila, což se jí stalo osudné. Pes ji doběhl a pohotově strhl k zemi. Když zůstalo zvíře s rozdrcenou lebkou nehybně ležet a sníh kolem se barvil do ruda od krve z hlavy, slabin a krku, pes se sebral a odběhl zpět do sídliště.

První záměr stavby haly Amazonu v Horních Počernicích, který byl zveřejněný na CENIA, hovořil o denních průjezdech 960 těžkých nákladních automobilů, 48 lehkých nákladních automobilů, 1260 osobních automobilů. To je pro Horní Počernice vzhledem k současné dopravní vytíženosti naprosto nepředstavitelné.

Uplynul skoro přesně rok, kdy se na internetu objevilo další vydání pořadu A dost!, tentokrát s názvem Žlutá smrt 3. Psali jsme o tom zde: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/richard-sedy-lepsi-nez-o-strikani-jedu-informovat-je-chemii-nepouzivat. Nyní, krátce po Novém roce, vyšel díl s číslem 4. A jelikož v předchozím dílu ministr zemědělství Marian Jurečka slíbil, že do konce roku 2015 by jeho ministerstvo mělo poslancům předložit návrh zákona, který by zemědělcům nařizoval informovat o chystaném postřiku pole pesticidy obyvatele v okolí (doposud tuto povinnost mají jen vůči včelařům), autoři pořadu se snažili zjistit, jak vše dopadlo.

Problematika klimatických změn zdaleka přesahuje záběr, který řeší státní podniky Povodí. Nás vodohospodářů se klimatická změna dotýká zejména ve dvou oblastech. Hydrologickým suchem a povodněmi. Pokud to zjednodušíme, projevují se klimatické změny nerovnoměrností distribuce vody a větším výskytem extrémů, a to buď v oblasti krátkodobého přebytku (povodeň), nebo dlouhodobějšího nedostatku vody (sucho).

Již mnoho let mám laskavostí svého spolužáka z fakulty a přítele – člena České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen ČKAIT) – možnost si koncem roku přečíst všechna čísla časopisu Stavebnictví a další publikace, vydané v tom roce ČKAIT. Jen jsem ale otevřel první letošní číslo 1-2/2015 tohoto časopisu, mohla mě jako architekta, ale také jako bývalého náměstka tří ministrů životního prostředí z let 1990 – 1992, ranit mrtvice.

Bujaré veselí, dobré jídlo a pití, zábava, tisíce barev a efektů, oproti tomu zraněná, stresovaná a mrtvá zvířata – to je každoroční skóre silvestrovských oslav. Lidi to, až na výjimky, nezajímá. Chtějí se bavit. Co nejintenzivnější rachot, výbuchy a blesky jsou přece tou nejlepší zábavou. Že kvůli ní trpí divoká, hospodářská i ta doma chovaná zvířata je (nejen) pro tuto noc jaksi vedlejší?

V novele Muž, který sázel stromy lze pozorovat vztah mezi člověkem a prostředím. Muž proměnil vichrem a suchem sužovanou pustinu v úrodný kraj, který se dovedl stát místem pro život. Mohly za to stromy, které vytrvale sázel; ty pak zastínily zemi. Ta nebyla vysušena ostrým Sluncem, vítr se zpomaloval o koruny stromů, a voda mohla zasakovat podél jejích kořenů. Namísto nuzného života posledních odolávajících se sem lidé rádi stěhovali.