„Zachraňme Tuvalu, zachraňme svět.“ To bylo volání, které jsem zaslechl na Tuvalu při své nedávné cestě jižním Pacifikem, přední linii globální klimatické krize. Chtěl jsem vyjádřit solidaritu těm, kteří jsou vystaveni nejhorším dopadům klimatické změny, a přitáhnout pozornost k inovativním klimatickým snahám probíhajícím v tamějším regionu.

Jestliže vydáváme miliardy z kapes daňových poplatníků, musíme se postarat, aby byly vynakládány na věci, které budou k prevenci klimatických změn efektivně přispívat, asoučasně nebudou Evropu poškozovat z hlediska její dlouhodobé globální konkurenceschopnosti. Musíme být přísně pragmatičtí a racionální. Volám proto po transformaci současného přístupu, vycházejícího většinou z ideologie, v racionální politiku, která sleduje týž cíl, přitom však počítá, analyzuje a pečlivě vybírá nejvhodnější a nejracionálnější řešení.

V noci ze čtvrtka na pátek zablokoval český premiér spolu s maďarským a polským dohodu Evropské rady směřující k omezení emisí oxidu uhličitého. Tato dohoda je přitom nezbytným předpokladem, má-li být Evropská Unie schopna naplnit své závazky v boji proti postupující globální klimatické změně.

Se včelařením jsem začal v roce 2013. A zvolil jsem si k tomu celkem exotickou destinaci – Kamerun. Společně s rodinou a přáteli se tady staráme o obnovu horských mlžných lesů, které jsou pod obrovským tlakem rychle rostoucí populace lidí. A abychom zajistili dlouhodobě udržitelnou ochranu původních lesů, zvyšujeme jeho hodnotu před vykácení tím, že v něm chováme právě včely. Med je totiž ceněná komodita jak u nás, tak i v africkém Kamerunu.

Jsem stařík, ale překonal jsem se k pochodu po části kalamitních holin v podhůří Jeseníků. Viděl jsem bezútěšnou situaci na kalamitních holinách v rozsahu desítek, až stovek hektarů. Někteří majitelé vzali problém za „správný konec“. Na rozsáhlé holiny sadí 2 řady smrku a 1 řadu buku. Lesníci jsou netrpěliví. Nečekají na přirozené zmlazení pionýrských dřevin. To se zatím nedostavuje z důvodu, že bývalými lesnickými „odborníky“ byla vyhlášena plošná genocida bříz, jív, jeřábů, osiky. Případné semenáčky jsou spásány. Plochy nad 600 m n. m. se zelenají třtinou. Předpokládám vznik těžko zalesnitelných holin.

Ve většině obchodních společností se ti nejvyšší šéfové stýkají za zavřenými dveřmi, kde o všem rozhodují. Dělají si, co chtějí a pokud mají dostatečně pasivní či ochočenou dozorčí radu, která je automaticky podporuje, nikomu se vlastně nezodpovídají. Tohle platí vždy kromě jednoho dne v roce. Dne, na který je svolaná valná hromada firmy. Kromě akcionářů nespokojených s hospodařením firem využívají v posledních letech prostoru ke kritice chování společností i ekologičtí aktivisté. A jejich aktivity přinášejí ovoce.

Nesnesitelného horka a sucha si všímají i politici. V posledních dnech vyhlásila Praha 7 klimatickou nouzi, pražské zastupitelstvo schválilo svůj klimatický závazek a politické hnutí Starostové a nezávislí představilo balíček návrhů na ochranu krajiny. Posledně jmenovaný soubor opatření zahrnuje daňové zvýhodnění majitelů remízků a mokřadů, zjednodušení kapkových závlah, dotačního programu dešťovka či recyklace použité „šedé“ vody. Vesměs užitečné věci. Největší zájem ovšem vyvolal záměr sloučit ministerstva životního prostředí a zemědělství. Ten za užitečný považovat nelze.

Změnám kvůli klimatu se Česko nevyhne, naše pozdržení ambiciózních závazků můžeme v budoucnu těžko a nákladně dohánět.

Kdybych byl někdy někým požádán o nějaké politické moudro, nasadil bych výraz transcendentního prožitku, zvedl bych prst jako Platón na Santiho fresce ve Vatikánu a pronesl bych dikcí předního člena Královské shakespearovské společnosti: "Politik by měl především sázet stromy."

Strana Starostové a nezávislí přišla s návrhem, aby se zemědělství stalo součástí ministerstva životního prostředí, „aby jedna ruka věděla, co dělá druhá“.