Na internetu jsem se dočetl o dalším nápadu ministerstva zemědělství, či vlády, a to o plánu na stavbu přehrad, které mají zachránit situaci s nedostatkem vody v naší zemi. K tomu je vytipováno několik desítek, téměř stovka míst, kde by se měly stavět.

Sucho bylo v historii, je v současnosti a pravděpodobně bude nastávat i budoucnosti. My se můžeme pouze adaptovat a začít se chovat zodpovědněji ke každé kapce vody.

Sněmovna projednává novelu zákona o ochraně zvířat proti týrání. Máme jedinečnou příležitost, jak zlepšit životní podmínky slepic, a proto na plénu obhajuji svůj návrh na ukončení klecových chovů už v roce 2025, namísto roku 2027, který je v původním návrhu.

V poslední době se pozornost lidí obrátila ke koronaviru a problémům s ním spojených včetně nedostatečné připravenosti na pohromy tohoto typu. Do pozadí se trochu dostala klimatická změna, Greta Thunbergová, snižování emisí či uhlíková stopa a obecně dopady klimatické změny.

Pokaždé, když má jaderný průmysl problém, vytasí se s převratnou novinkou. Jednou to jsou množivé reaktory (asi dvacet neúspěšných projektů na světě bylo ukončeno, poslední francouzský projekt Astrid minulý rok), jednou malé modulární reaktory, které budou mít tu údajnou zázračnou vlastnost, že budu čím menší, tím budou levnější a obrátí na ruby scale effect. Ten definuje pokles ceny při větším objemu výroby, k tomu ale v tuto chvíli neexistuje odpovídající počet objednávek, byť předběžných. Tyto relativně malé reaktory by měly zásobovat jednotlivá střední a větší města. Zde by ale přestaly platit státní jaderné zájmy, včetně netransparentního jednání, jaké dnes vidíme při projednávání výstavby nového bloku v Dukovanech. Rovněž je velmi pravděpodobné předpokládat opozici občanské společnosti, která by obávala finančních i dalších rizik jaderného zařízení v těsné blízkosti.

Provoz jaderně energetických zařízení je spojen i s jejich vyřazováním a likvidací, která v ideálním případě povede k návratu lokality do původního stavu a uvolnění co největšího objemu materiálů k recyklaci, tj. zpět do životního prostředí. K tomu je nutné důkladně analyzovat veškeré aspekty ovlivňující práce při vyřazování.

I když razantní klimatické změny probíhají před našima očima, pokračuje podivný spor o ně. Jaká jsou základní fakta? Pokusím se je shrnout v následujícím příspěvku.

Pro někoho ano, pro někoho ne. Jde o to pochopit, kde jsou všechny příčiny, které vedou ke katastrofálnímu nedostatku vody, jak povrchové, tak spodní. Není to jen to, že neprší či málo prší. Není to ani jen špatným zacházením se zemědělskou půdou a její ztrátou v řádech milionů čtverečních metrů. Není to ani tím, že nebyl v zimě sníh nebo ho bylo málo. Hlavní příčinou je to, jak se s vodou hospodaří.

ZŠ Cesta v Písku se v rámci svých přírodovědných a ekovýchovných aktivit snaží kontinuálně podílet na praktické péči o životní prostředí. Před rokem jsme pro žáky školy připravili osvětovou hodinku o úhynu ptáků po nárazu do skel. Během aktivit v hodině žáci zjistili, že skleněné a zrcadlící plochy jsou rizikové pro řadu ptačích druhů. Dál je motivovat k akci již nebylo náročné: stačilo mít povolení k polepení zastávek samolepkami.

Než budeme pokračovat v objasňování teorie biotické pumpy, chtěl bych na několika zdánlivě jednoduchých příkladech uvést zoufalou míru nevědomosti v oblasti klimatického poznání, o kterých se nepíše ani nemluví, a přesto jsou považovány za samozřejmé.