Dne 20. 9. 2020 došlo na řece Bečvě k úniku velkého množství kyanidu. Výsledkem bylo více než 40 tun uhynulých ryb a zkáza celého ekosystému na dlouhé roky. Viník dodnes nebyl nalezen. Orgány, které se podílely na řešení celé havárie, poskytly veřejnosti jen minimum informací a s rostoucím časem se ve společnosti množí případy šíření různých hypotéz a fám. Je pochopitelné, že nemohou být sděleny všechny podrobnosti případu v důsledku probíhajícího vyšetřování, v zájmu oboustranného zachování důvěry by ale příslušné orgány a osoby, tedy Česká inspekce životního prostředí, Povodí Moravy, Vláda ČR, ministr životního prostředí Richard Brabec a Město Valašské Meziříčí měly zodpovědět alespoň tyto základní otázky. Petici je možné podepsat na webové stránce Petice Bečva.

Plýtvání, které poškozuje naše zdraví i krajinu. I tak lze shrnout výrobu elektřiny z uhlí a zemního plynu. Při jejich spalování se na elektřinu promění jen necelá polovina uvolněné energie. Ve spalovacích motorech aut je to dokonce jen třetina. Zbytek unikne jako teplo.

Tváří v tvář novému viru jsme jako společnost měli tři řešení: (A) antropologické, (B) technologické a (C) ignorování celého problému. První možnost (A) znamenala změnu našeho chování, spotřebních návyků a krátkodobých cílů či způsobu, jakým se setkáváme a dojíždíme do práce, abychom zamezili šíření viru. Možnost (B) znamenala vsadit vše na technologická řešení, především na lékařský výzkum, a pokusit se najít léčbu a/nebo vakcínu, abychom se mohli vrátit k původnímu nezřízenému životnímu stylu.

Už několik měsíců veřejně upozorňuji na skandální kroky vlády, která se rozhodla za každou cenu stavět elektrárnu v Dukovanech. Právě na tomto tendru je dobře vidět, v jaké politické situaci se naše země nachází.

V posledních dnech se nejen na Ekolistu objevila celá řada příspěvků, které napadají výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech. V těchto textech se objevila celá řada nepravd a účelových manipulací. Proto jsem se rozhodl alespoň některé z nich uvést na pravou míru.

Proslov Mariana Jurečky v Poslanecké sněmovně k vládnímu návrhu zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona o podporovaných zdrojích energie.

Proslov Jana Čižinského v Poslanecké sněmovně k vládnímu návrhu zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona o podporovaných zdrojích energie.

Co má společného ministr Havlíček, komunisti a Okamura? Ne, to není úvod z dětského vtipu, ale smutná politická realita Česka. Všichni zmínění „makají“ na tom, aby nový blok v Dukovanech připadl Rusům.

V dubnu jsem varoval před tím, co se chystá kolem přípravy reaktoru v Dukovanech. Dnes jsme o kus dál. Ještě je čas vše stopnout, ale jestli na to najdou naši zákonodárci sílu, je tedy otázkou. Pokud ne, zbaví se budoucí kontroly, zda, na jaké projekty a v jaké výši naše peníze půjdou. Nemalé peníze a nejméně do roku 2070.

Nové jaderné zdroje možná po roce 2035 budeme potřebovat, možná ne. Pokud ano, jako modernější cesta se jeví menší a více škálovatelné řešení – SMR, tedy malé a střední modulární reaktory. Během pandemie a poklesu spotřeby elektřiny v Česku na úrovně před 10-15 lety máme dost času se kvalitně rozhodnout, z hlediska zdrojové základny i distribuční soustavy patříme k nejlépe zabezpečeným zemím na světě a jakákoliv růstová křivka spotřeby energií se beztak o několik let posouvá.