Již staří Řekové měli sen o prokopání korintské šíje mezi pevninským Řeckem a Peloponésem. V 7. století př. n. l. o vybudování průplavu usiloval údajně tyran Periander, po něm římští císaři Caesar, Caligula a Nero. Dílo se ale podařilo uskutečnit až koncem 19. století. Nebylo to levné a bylo tam dost obětí. Jenže: uskutečnit tisíciletý sen se podařilo zrovna v době, kdy už lodní doprava ztrácela na významu. Lodě se navíc výrazně zvětšily a kanál jim byl brzy malý. Měl proto od počátku jen dosti omezené využití. Dnes slouží téměř výhradně už jen jako turistická atrakce. Kanál prostě minul svou dobu – v době, kdy by ho Řekové potřebovali, ho nebyli schopni postavit, a když to o mnoho set let později uměli, tak už byl zbytečný.

Dle výzkumu Carbon Dioxide Information Analysis Center (CDIAC) z roku 2014 je Česká republika na 36. místě v produkci CO2 na obyvatele. Naše umístění v žebříčku se může zdát na první pohled uspokojivé a dál nám umožňuje zůstat v iluzi, že se nic neděje a že naše emise jsou jen zlomkem ve světě. Na základě toho by se dalo říci, že jsme na tom relativně dobře oproti jiným vyspělým státům, jako je například USA, a můžeme na ně ukazovat jako na ty, kteří by měli problémy klimatu řešit hlavně.

V pátek 23. října 2020 prakticky zhasla v Evropském parlamentu naděje na skutečnou ekologizaci evropského zemědělství, o které se roky mluví jako o nutnosti pro zastavení degradace evropské zemědělské krajiny. Europarlamentem totiž prošel návrh (eufemisticky nazývaný „kompromisní“) nové Společné zemědělské politiky (SZP). Ta se schvaluje na 7 let, a je na ní vynaložena třetina rozpočtu Evropské unie, neuvěřitelných 400 miliard EUR, zhruba 10 biliónů českých korun. Dokážete si takové číslo vůbec představit? To už je částka, o kterou stojí trochu zabojovat. A to přesně udělala skupina europoslanců, která dokázala protlačit „kompromis“. A tento „kompromis“ v podstatě znamená, že v zemědělství bude prakticky všechno, jako bylo dosud. A to jistě není to, co bychom uvítali.

Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny uspořádal kulatý stůl na téma ochrany přírody v době zvýšeného turismu. Do kontextu zvyšující se návštěvnosti české přírody, především zvláště chráněných území a národních parků, se v tomto roce přidal specifický covidový turismus.

Jako člověka několik let působícího ve fotovoltaice mě často fascinuje, jak jednoduše si mladá generace z řad Fridays for Future představuje dekarbonizaci energetiky pomocí obnovitelných zdrojů energie (OZE). Domnívají se, že uhelné elektrárny jsou nadbytečné a jejich odstavení je pouze otázka politické vůle. Soláry a větrníky považují za zdroje se zanedbatelnou ekologickou stopou. Jejich závislost na počasí, a tudíž nespolehlivost, nepovažují za problém, protože v možnostech ukládání energie „děláme pokroky“. Bohužel mnozí ekologičtí aktivisté na základě těchto domněnek blokují skutečná řešení, která už několik desetiletí fungují a chrání planetu. Na západě to už teď vede ke zbytečným emisím stamilionů tun CO₂ a mnohým dalším ekologickým škodám.

Dne 14. 10. 2020 vyšlo v Ekolistu stanovisko Komise pro životní prostředí Akademie věd k projektu D-O-L s mým podpisem, který jsem neautorizoval. Na textu jsem se částečně podílel, ale nakonec tam došlo k - pro mne - nepřijatelným změnám, které v následujících dvou odstavcích uvádím na svoji pravou míru. Potom následuje moje kritika kanálu.

Byl jsem před časem přátelsky vyzván, abych okomentoval a podpořil plány EU na snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030. Protože nejsem expert na emise a protože evropskou politiku příliš nesleduji, tak jsem zaváhal. Asi bych se měl nad sebou zamyslet, ale zastupuji Česko v několika mezinárodních organizacích (např. Mezivládní panel pro změnu klimatu) nebo pracovních skupinách (např. pro výměnu klimatických dat Světové meteorologické organizace) a evropskou úroveň už fakt nestíhám sledovat. Ale když jsem se vyjádřil ke Green Dealu, tak jsem se na plánované snižování EU emisí z toho globálního pohledu také podíval.

Návrh společné zemědělské politiky ze strany Evropské komise sledoval soulad s mnoha dokumenty a cíli EU: se strategickými cíli v rámci Zelené dohody pro Evropu (která je velmi ambiciózní), se strategií Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to Fork) a se strategií na ochranu a podporu biodiverzity. Byl v něm rovněž kladený důraz na řešení klimatických cílů.

Vážený pane místopředsedo vlády, pane ministře průmyslu a obchodu, a především pane ministře dopravy, dlouhodobě věnuji velkou pozornost problematice neustále oživovaného záměru výstavby vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe. Poprvé jsem se jím zabýval jako úředník odpovědný za ochranu přírody v okrese Nový Jičín v letech 1988 a 1989, tehdy, v době totality, vydal náš odbor negativní vyjádření k tomuto záměru, v návaznosti na predikovaný dopad na krajinu a vodní režim dotčeného území, a to přes velký údiv tehdejších stranických vládců.

V současné době ještě není možné vyhodnotit všechny přijaté pozměňovací návrhy, ale v základních bodech je možné návrh vyhodnotit následovně. Evropský parlament přijal návrh, který je z pohledu environmentálních organizací velkým zklamáním. Prakticky žádný z hlavních cílů nově přijatých strategií, Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a zemědělské strategie Od zemědělce ke spotřebiteli se do návrhu nepromítl. Parlament nezohlednit ani klimatické cíle z Paříže a na rozdíl od energetiky a průmyslu se tak měří v zemědělství jiným metrem.