Evropský účetní dvůr kritizuje zásadní selhání v nastavení a využívání zemědělských dotací ze strany členských států i Evropské komise [1]. Zpráva Evropského účetní dvora udává, že biologická rozmanitost se snižuje navzdory 66 miliardám eur, vyčleněných ze Společné zemědělské politiky, které měly za cíl zajistit její zvyšování. Podle zprávy je i nadále dotované intenzivní zemědělství hlavní příčinou úbytku přirozené vegetace a v důsledku toho také zvěře.

Zákony oběhového balíčku z dílny MŽP čelí časté kritice, že neobsahují nástroje na podporu skutečné recyklace a že nesměřují ke splnění recyklačních cílů nastavených EU. První otázka, která mnohé v této souvislosti napadne, je, zda tyto aspekty nových zákonů MŽP při jejich tvorbě dostatečně řešilo s povolanými osobami, s odborníky, kteří se tématu odpadů a recyklace věnují.

Při zadržování vody v krajině hrají důležitou roli místa, kde se voda vyskytuje stále, i přes nedostatek dešťových srážek. Takovým místem je mokřad. Selský rozum tedy radí, abychom podporovali tvorbu a přežívání všech vlhkých míst v krajině, pramenišť, mokřadů. Někde se ovšem nepoučí a místo zachování mokřadů je vysouší. V současnosti například probíhá boj o záchranu mokřadu v Lysé nad Labem, který chce Středočeský kraj předělat na cvičiště.

Ostravská zoo během čtrnácti let péče o vzácné rysy karpatské utratila šest koťat. Dubnová zpráva o posledních dvou vyvolala veliké pozdvižení. Rychlá emoce běžného návštěvníka zoo je pochopitelná. Tohle by přeci zoo dělat neměly! Dejme na chvíli stranou emoce a pojďme se podívat, proč se to dělat musí. Začnu možná trochu zdaleka, protože je důležité znát kontext, ale slibuju, že se k rysům ještě vrátím.

Před několika dny otiskly německé noviny fotografii čápa bílého, kterého jsme 25. 6. 2016 jako mládě okroužkovali na hnízdě v Domažlicích, a který útočil na svůj vlastní odraz ve skle. Proč to dělal?

Na internetu jsem se dočetl o dalším nápadu ministerstva zemědělství, či vlády, a to o plánu na stavbu přehrad, které mají zachránit situaci s nedostatkem vody v naší zemi. K tomu je vytipováno několik desítek, téměř stovka míst, kde by se měly stavět.

Sucho bylo v historii, je v současnosti a pravděpodobně bude nastávat i budoucnosti. My se můžeme pouze adaptovat a začít se chovat zodpovědněji ke každé kapce vody.

Sněmovna projednává novelu zákona o ochraně zvířat proti týrání. Máme jedinečnou příležitost, jak zlepšit životní podmínky slepic, a proto na plénu obhajuji svůj návrh na ukončení klecových chovů už v roce 2025, namísto roku 2027, který je v původním návrhu.

V poslední době se pozornost lidí obrátila ke koronaviru a problémům s ním spojených včetně nedostatečné připravenosti na pohromy tohoto typu. Do pozadí se trochu dostala klimatická změna, Greta Thunbergová, snižování emisí či uhlíková stopa a obecně dopady klimatické změny.

Pokaždé, když má jaderný průmysl problém, vytasí se s převratnou novinkou. Jednou to jsou množivé reaktory (asi dvacet neúspěšných projektů na světě bylo ukončeno, poslední francouzský projekt Astrid minulý rok), jednou malé modulární reaktory, které budou mít tu údajnou zázračnou vlastnost, že budu čím menší, tím budou levnější a obrátí na ruby scale effect. Ten definuje pokles ceny při větším objemu výroby, k tomu ale v tuto chvíli neexistuje odpovídající počet objednávek, byť předběžných. Tyto relativně malé reaktory by měly zásobovat jednotlivá střední a větší města. Zde by ale přestaly platit státní jaderné zájmy, včetně netransparentního jednání, jaké dnes vidíme při projednávání výstavby nového bloku v Dukovanech. Rovněž je velmi pravděpodobné předpokládat opozici občanské společnosti, která by obávala finančních i dalších rizik jaderného zařízení v těsné blízkosti.