Od roku 2010 Evropská komise připravuje revizi nařízení o hnojivech, kterou mají být mimo jiné stanoveny limity výskytu těžkých kovů, jako je kadmium, chróm, rtuť, nikl, olovo či arzen. Největší bitva se však svádí o kadmium ve fosforečných hnojivech. Kadmium je toxickým prvkem, který se z půdy dostává do zemědělských plodin a odtud do naší stravy. V lidském těle dochází k jeho akumulaci, což může vést ke vzniku rakoviny, genetických vad, selhání orgánů, neplodnosti či poškození nenarozeného plodu. Podle Evropské agentury pro bezpečnost potravin až deset milionů občanů EU denně konzumuje množství kadmia přesahující tolerovatelný týdenní příjem. Nejvíce postižené jsou zejména malé děti a vegetariáni, u nichž se odhaduje, že konzumují až dvojnásobnou dávku kadmia.

Přirozená tma je pro život většiny organismů stejně důležitá jako přirozené světlo a pro některé dokonce ještě důležitější. Přirozené střídání světla a tmy není přežitou rytmizací našeho života, ale metronomem synchronizujícím fyziologické funkce organismů, včetně člověka. Důsledky nadbytečného umělého světla v noci, tzv. světelného znečištění jsou jednou z mnoha daní, které lidské společenství platí za svůj pokrok a rostoucí pohodlí. Díky vědeckým poznatkům se dozvídáme stále více o konkrétních příčinách jeho nežádoucích dopadů na kvalitu života mnoha organismů včetně člověka. Optikou těchto znalostí se tato cena za světelný bonus ve formě nepřirozeného (umělého) světla začíná jevit jako nepřiměřená. Světelné znečištění představuje riziko zdravotní, bezpečnostní i ekologické a v neposlední řadě se lidé připravují nejen o pohled na hvězdné nebe, ale i značné finanční prostředky.

Letošní velmi horké a suché letní počasí můžeme přisoudit globální klimatické změně a nedostatek dešťových srážek během vegetačního období je typickým příkladem. Jedná se přitom o jeden z mnoha projevů oteplování. Kvůli negativním dopadům klimatických změn na lesní porosty se pak výrazně snižuje vitalita mnoha druhů dřevin. Typickým příkladem je smrk. Ten u nás často roste mimo svůj přirozený areál rozšíření. Proto podléhá snadněji negativním vlivům, díky kterým chřadne nebo je napadán škůdci – výhradně kůrovci. Problémy se suchem mají už i jiné dřeviny jako například borovice, jasany, duby, olše či břízy. Přesně definovat všechny příčiny chřadnutí zřejmě nebude možné, jelikož důvodem je celá škála příčin. Ovšem sucho bude hrát jednu z hlavních rolí.

Ukončení chovu bílých tygrů v liberecké zoo je dost složitá a specifická otázka a pokaždé záleží na úhlu pohledu a způsobu podání. Problém je, že k vysvětlení je potřeba alespoň elementární znalost situace. Tím myslím jednak povědomí o původu bílých tygrů, ale také situace s vývojem a posláním zoologických zahrad. V neposlední řadě je také potřeba si uvědomit konkrétní případ liberecké zoo.

Debata, která se rozpoutala mezi ředitelem Zoo Liberec Davidem Nejedlem, zřizovatelem i širokou veřejností jasně ukazuje, že velká část z nás není stále dostatečně informována, k čemu by měla moderní zoo sloužit. Někteří politici si myslí, že by město nemělo zoo platit, když nebudou moct rozhodovat o tom, co se v ní chová, široká veřejnost podepisuje petice.

Extrémní suché a horké počasí zejména v letních měsících vytváří ze zemědělské krajiny vyprahlou „poušť.“ Na českých polích, jejichž rozsáhlé lány patří k největším v Evropě, působí větrná eroze. K té stačí i menší vánek větru, aby se zvedl oblak jemných částic půdy a došlo k jejímu přenosu. A rozhodně se nejedná jen o zrnka půdy, jelikož nelze přehlédnout dosti používanou chemii v dnešním konvenčním zemědělství. Naopak přívalový déšť nestačí vyprahlá a zhutněná půda na 90 % všech českých polí bez výrazné složky humusové složky absorbovat do spodních vrstev.

Zraněná zvířata mohou mít o něco klidnější spaní – provoz záchranné stanice pro zraněné živočichy v Jaroměři je na několik měsíců zachráněn a je zde naděje, že se konečně situace po 20 letech provozu výrazně zlepší.

Záchranná stanice Jaroměř i s jejími zvířecími pacienty je ve vážném ohrožení. K 1. 1. 2019 budeme možná muset ukončit naši činnost z důvodu dlouhodobého nedostatku financí.

A máme na scéně další ze zbytečných nápadů ministerstva životního prostředí a ministerstva zemědělství, a to chránit vodu ústavou.

Nastane v našich lesích dříve katastrofa ekologická nebo ekonomická? Kdyby stát efektivně jednal a účinně podporoval vlastníky lesů, nemusela by nastat ani jedna. Jsou to dvě strany téže mince. Udržení ekonomické situace vlastníků lesů nad čárou ponoru jim umožní včasnou obnovu lesů v krajině. Lesní i krajinné ekosystémy se tak lépe vyrovnají s ekologickými důsledky kůrovcové kalamity.